Blog

Akvakultura v Evropě má obrovský potenciál růstu jako relativně mladý průmysl, říkají ekonomové Jordi Guillen a Natacha Carvalho.

Globální produkce akvakultury (včetně vodních rostlin) dosáhla v roce 2017 až 112 milionů tun, přičemž podle Organizace spojených národů pro výživu a zemědělství (FAO) se hodnota prvního prodeje odhaduje na 221 miliard EUR. V celosvětovém měřítku je akvakultura v posledních desetiletích nejrychleji rostoucím odvětvím živočišné výroby, což je růst, který je způsoben zejména vysokou mírou technologických inovací. Akvakultura je stále relativně mladým hospodářským odvětvím v Evropě a na celém světě, zejména ve srovnání se zemědělstvím; a má velký potenciál pro další růst a rozvoj.

Výroba a ekonomika

Výrobní proces akvakultury je určován biologickými, technickými, ekonomickými, institucionálními a environmentálními faktory, které jsou z velké části pod kontrolou člověka. Nárůst produkce však zdaleka není rovnoměrně rozdělen a většina růstu byla viditelná v asijských zemích, které v současnosti produkují více než 90 % objemu a 75 % hodnoty.

Naproti tomu akvakultura v Evropě představuje asi 1,2 % světové produkce co do objemu a asi 3 % hodnoty. V roce 2017 dosáhla produkce akvakultury v EU téměř 1,4 milionu tun v hodnotě 4,6 miliard EUR; a poskytla pětinu evropské nabídky ryb a měkkýšů pro lidskou spotřebu. To je podstatně méně než celosvětový podíl, kde již několik let akvakultura překonává lov divokých ryb jako hlavní zdroj potravy. Kromě toho výroba EU klesla z mírného ročního tempa růstu 3,4 % v období 1980–2000 na zápornou míru růstu v období 2000–2017 –0,2 %.

EU má kolem 12 500 podniků akvakultury s přibližně 75 000 zaměstnanci. Téměř 90 % těchto podniků jsou mikropodniky, které zaměstnávají méně než 10 zaměstnanců. Produkce je soustředěna do pěti zemí: Španělsko, Francie, Itálie, Velká Británie a Řecko, což představuje přibližně tři čtvrtiny veškerého objemu prodeje a akvakultury v Evropě.

Akvakulturu v EU lze rozdělit do tří hlavních odvětví: mořští, měkkýši a sladkovodní. Odvětví mořských je z hospodářského hlediska nejdůležitější a v roce 2016 dosáhlo obratu 2,7 miliard EUR, následovalo odvětví měkkýšů s 1,1 miliardami EUR a poté odvětví sladkovodních s 1 miliony EUR. Ve sladkovodní akvakultuře dominuje pstruh a kapr, což představuje 53 % a 32 % z celkového produkovaného objemu. Produkce pstruhů od roku 2000 do roku 2016 klesla o 22 %, zatímco produkce kaprů zůstala stabilní, což vedlo k celkovému poklesu produkce v rámci sladké vody o 18 %.

Při produkci v rámci moří pokrývá losos a pstruh 53 % celkové produkce; zatímco mořský vlk a mořský okoun pokrývají dalších 38 %. Produkce lososa a pstruha vzrostla o 23 % a mořský vlk a pražma obecná o 62 %, což vedlo k celkovému zvýšení produkce mořských ryb o 38 % v období 2000–2016. Produkce měkkýšů je rozmanitější, ale hlavní část je pokryta mušlemi modrými, mušlemi středozemními a ústřicemi. Kombinovaná výroba mušlí klesla o 26 % a ústřice o 46 %, což ve stejném období vedlo k celkovému poklesu objemu o 28 %.

Přes celkové snížení objemu se hodnota produkce zvýšila a výsledky z poslední zprávy o akvakultuře STECF ukazují, že se hospodářská výkonnost odvětví akvakultury EU zlepšila, i když ne tolik, jak bylo požadováno. V roce 2016 toto odvětví vygenerovalo hrubou přidanou hodnotu (HPH) ve výši 1,7 miliard EUR a EBIT (zisk před úroky a daněmi) ve výši 767 milionů EUR.

Přispívající faktory

Obecně nízká produkce a nedostatek růstu byly často přičítány přísným předpisům v oblasti životního prostředí a vysoké byrokratické zátěži, která hospodářskému rozvoji brání. Přesto je odvětví akvakultury ve strategii EU pro modrý růst označeno za jedno z pěti odvětví s vysokým potenciálem pro udržitelná pracovní místa a růst. Kromě hospodářského rozvoje může akvakultura v Evropě také zvýšit bezpečnost potravin. Proto do ní Evropská komise spolu s členskými státy EU investovala značné prostředky. V letech 2000 až 2015 bylo do sektoru investováno více než 1,17 miliardy EUR z veřejných peněz prostřednictvím strukturálních fondů: FIFG (Finanční nástroj pro orientaci rybolovu) a EFF (Evropský rybářský fond). Zatímco 1,725 miliard EUR, přibližně 20 % z celkového rozpočtu EMFF (Evropský námořní a rybářský fond), je určeno na podporu udržitelné akvakultury v období 2014–2020.

Podpora akvakultury v Evropě

V roce 2013 Evropská komise zveřejnila strategické pokyny, v nichž určila čtyři prioritní oblasti pro posílení odvětví akvakultury EU:

• Snížení administrativní zátěže;
• Zlepšení přístupu prostoru a vody;
• Zvýšení konkurenceschopnosti; a
• Využití konkurenčních výhod díky vysokým standardům kvality, zdraví a životního prostředí.

V letech 2014–2015 vytvořily země EU své víceleté národní strategické plány na podporu udržitelné akvakultury v Evropě a navrhly konkrétní opatření k řešení těchto strategických priorit a prognózy růstu produkce.

V posledním desetiletí EU zaznamenala zvýšení produkce akvakultury a snížení objemu, přesto tato celková čísla plně nevyjadřují vývoj tohoto odvětví. Většina klíčových výrobců v EU zvýšila svou hodnotu produkce. Za tímto zvýšením stojí 40% nárůst mořského vlka a lososa; vzhledem k tomu, že produkce mušlí, hlavní produkce akvakultury, klesla o 15 %. Pokles produkce mušlí v EU nelze vysvětlit. Produkce mušlí se považuje za sníženou zejména kvůli šíření nemocí, řasových květů, nedostatku semen mušlí, predátorům a nízkým výdělkům. Tyto příčiny mohou být ještě zhoršeny místními podmínkami, jako je malá velikost podniků akvakultury mušlí a dopady změny klimatu.

Za celkovým vývojem produkce tedy stojí pokles druhů s nízkou ekonomickou hodnotou (např. mušle) jen částečně kvůli špatné ekonomické výkonnosti a nárůst druhů s vyšší hodnotou (např. losos, mořský vlk) a s vyšším stupněm kontroly v produkčním cyklu (např. krmení, léčiva atd.). Tento vyšší stupeň kontroly může také vést k existenci úspor z rozsahu.
Podnikání a konkurence

Odvětví akvakultury EU ve skutečnosti prochází důležitým procesem koncentrace podniků. Produkci lososů dominují zejména velké firmy v EU (Skotsko) a mimo EU (Norsko a Faerské ostrovy); zatímco v segmentu mořských řas dochází k řadě fúzí a akvizic, které vedou ke koncentraci produkce v menším počtu společností. Tyto velké společnosti mohou těžit z úspor z rozsahu zvýšením výroby. To je z velké části proto, že mají schopnost vyvíjet, přijímat a uplatňovat nové technologie a znalosti, jsou-li k dispozici. I přes produkci vysoce kvalitních a drahých druhů musí být tyto společnosti konkurenceschopné v cenách se svými domácími i zahraničními konkurenty, aby přežily, a proto si kladou za cíl neustále snižovat výrobní náklady. Obzvláště když vezmeme v úvahu, že ceny většiny chovaných druhů mají v průběhu času tendenci klesat.

Téměř 90 % podniků akvakultury v EU jsou stále mikropodniky, většinou malé rodinné podniky, v pobřežních a venkovských oblastech. Tyto mikropodniky nejsou příliš relevantní z hlediska celkové produkce a inovací, ale jsou důležité ze socioekonomického hlediska v pobřežních oblastech, kde vykonávají svou činnost. Jejich rozsah produkce není dostatečně velký, aby konkuroval cenám nebo se diverzifikoval na velký počet trhů nebo produktů; rozlišování a kvalita jsou tedy klíčovými aspekty jejich konkurenceschopnosti.

Odvětví akvakultury EU proto v posledních dvou desetiletích a částečně díky strukturálním fondům dokázalo zlepšit kvalitu svých norem produkce a ochrany spotřebitele. Také zvýšila svou udržitelnost a hospodářskou výkonnost, ale nebyla schopna posílit potravinovou bezpečnost. EU je stále závislá na zahraničním obchodu, aby uspokojila svou vysokou poptávku po rybích produktech.

Budoucnost akvakultury v Evropě

Očekáváme, že akvakultura v Evropě nebude v blízké budoucnosti schopna výrazně zvýšit současnou úroveň produkce. Vzhledem k současné konkurenci mezi hospodářskými odvětvími v pobřežních a mořských oblastech, jakož i vzhledem k obavám a názorům veřejnosti na místo akvakultury, neočekáváme, že námořní prostorové plánování poskytne tomuto odvětví dostatečný počet nových lokalit. Možnost přesunout místa akvakultury dále od pevniny je se současnou dostupnou technologií stále riskantní a nákladná, aby byla zisková. V krátkodobém horizontu se recirkulační systémy akvakultury zdají jako nejvýhodnější strategie ke zvýšení produkce, stále však čelí vysokým počátečním investicím (utopené náklady) a vysokým provozním nákladům. V každém případě jakýkoli pokus o úspěšné zvýšení produkce musí brát v úvahu environmentální faktory, preference spotřebitelů a poptávku na trhu.

 

Autoři: Jordi Guillen & Natacha Carvalho

Zdroj: Government Europa - Aquaculture in Europe: an economic overview

Překlad: Ing. Klára Slováková