Blog

V dnešním části Lexikonu akvaponie si vysvětlíme rozdíly mezi hydroponií a akvaponií. Obecně existuje velké množství matoucích definic a popisu rozdílnosti mezi oběmi systémy. Pro ujastnění je hned na úvod potřeba zmínít, že akvaponie je v podstatě formou hydroponie. 

Hydroponie

Nejjednodušší popis hydroponie je, že je to prakticky jakákoliv forma zemedělství, kde k pěstování rostlin nepoužíváme substrát. V hydroponii používáme místo substrátu jiná média, kterými přenášíme živiny, které rostliny potřebují. Nejčastěji jako toto médium slouží písek, kačírek nebo jen potrubí s vodou, jako například u NFT systémů.

Velké množství definic říká, co všechno může být hydroponie, ale zjednodušeně je to pěstování rostlin bez použití hlíny. Původně byla hydroponie využívána k pěstování zeleniny s vysokou hustotou produkce, obvykle ve skleníku, nebo v místech s nekvalitní půdou. První pokusy s touto metodou pěstování probíhaly už během 2. světové války, kdy bylo potřeba zásobovat vojsko v nehostiných podmínkách a v cizích zemích. 

V průběhu 50. let rozvoj hydroponie nabral poměrně velkou rychlost a tento způsob pěstování se následně přenesl i do komerčního využití. Umožňoval pěstitelům zvyšovat produkci, řídit distribuci živin a také možnost, jak se vyhnout velkému množství půdních nemocí a škůdců. 

Velká část rajčat, která dnes jíme je vypěstována nějakou formou hydroponie. Stejně tak velká část okurek, salátu, většina bazalky a vlastně velká část plodin, která se ještě nedávno musela pěstovat na otevřených polích se dnes pěstuje hydroponicky. 

Drtivá většina těchto systému využívá jako zdroj živin různé roztoky hnojiv. Hnojivo je přimícháno do vody a ta je pak řízeně distribuována rostlinám. Tato voda je nastavena vždy na ideální pH a další parametry, které umožní maximální efektivitu při předání živin rostlinám. 

Mnoho lidí si neuvědomuje obrovský nárůst hydroponického odvětví a jeho možností. Její obrovskou výhodou je, že pěstiteli umožní vytvořit řízené prostředí. V porovnání s pěstováním na otevřených polích, kdy jsou rostliny vystaveny všem povětrnostním a klimatickým vlivům, nám hydroponie a skleníky umožňují nastartovat produkci mnohem dříve a rychleji. 

Velká část pěstitelů hledá formu hydroponie, která by byla více organickou a nemuselo se využívat umělých hnojiv a roztoků. K tomuto je potřeba říct, že umělá hnojiva používané v hydroponie vlastně nakonec uvolňují rostlinám živiny stejného chemického složení jako ty organické metody.

Pro rostlinu je stejné, jestli živiny a energii pro svůj růst získá z dusičnanů přeměněných z rybího odpadu nebo ve formě dusičnanů z umělého hnojiva. V obou variantách s nimi rostlina naloží stejně. Proto není možné říct, že hydroponie je špatná. Ve skutečnosti může být hydroponická produkce mnohom bezpečnější, než zelenina z klasických pěstebních technik. Už jen z toho důvodu, že pěstitel má možnost mnohem větší kontroly celého systému.  

Akvaponie

Akvaponie, jak jsme zmínili na úplném začátku je formou hydroponie, ale s jedním hlavním rozdílem. V akvaponii jako zdroj živin využíváme odpadní vodu z chovu ryb, kterou bakterie přemění na živiny využitelné pro rostliny.

Protože je potřeba přeměnit odpadní vodu z ryb na živiny využitelné rostlinami je návrh akvaponického systému o něco složitější. Bohužel není možné vzít hydroponický systém a prostě ho propojit s akvakulturním chovem ryb s očekáváním, že to bude fungovat. V tento moment se do akvaponického systému totiž musí přidat jeho třetí a vlastně nejdůležitější část. Touto částí jsou mikroby a celý systém ji musí být přizpůsoben. Správně fungující mikroby jsou klíčem k úspěchu akvaponického systému. 

Nevýhodou akvaponie v porovnání s hydroponií je její startovací část a “křivka učení” kterou musíme projít, než se celý systém dostane do rovnováhy a je schopen produkovat výstup na 100% úrovni.  

Tato křivka učení a náběh produkce trvá u hydroponie 4-5 týdnů, kdežto u akvaponie je to kolem 7 měsíců. V hydroponickém systému je to podstatně jednodušší. Dodáte systému živiny, rozběhnete ho a sledujete, jak všechno roste. 

Velkým omezením pro akvaponii je omezená možnost toho, co se dá použít jako pesticid. Tím, že máme v systému také ryby, které jsou na postřiky a oleje ve vodě velmi náchylné je potřeba se takovýmto pesticidům absolutně vyvarovat. Naopak u hydroponie toto omezení vůbec nemusíme řešit. 

Velkým rozdílem mezi hydroponií a akvaponií je také množství znalostí, které musí pěstitel ovládat. V hydroponii jsou to především znalosti o tom jak ovlivňovat pH a elektrickou vodivost vody, jak poznat škůdce a nemoci rostlin a vlastně vše, co jse spojeno s pěstováním rostlin.

Naproti tomu u akvaponii je potřeba mít veškeré tyto vlastnosti a navíc ještě znát veškerou problematiku akvakulturního chovu ryb a především jak udržet mikroby v akvaponickém systému v rovnováze. U akvaponie je tedy nutné mít velký přehled o dalších dvou kategoiích. 

I toto jsou důvody, proč byvá selhání akvaponického systému u pěstitelů mnohem častější než u čisté hydroponie. Mnoho pěstitelů se do akvaponie pustí, aniž by měla dostatečné znalosti o těchto oblastech a není schopna pak rozpoznat možnou nerovnováhu systému. 

Věříme, že se nám povedlo alespoň trochu představit a vysvětlit jak shody, tak i rozdíly obou metod pěstování. Každá z nich má své výhody a nevýhody a je proto nutné je vždy maximálně přizpůsobit podmínkám trhu. My v tanecu jsme si vybrali akvaponický produkční systém. Věříme totiž, že čistá, bezpečná a organická produkce čerstvých ryb a zeleniny je nezbytnou součástí jídelníčku.