Blog

 

STAV ZDROJŮ RYBOLOVU

 

Udržitelnost

Stav zdrojů mořského rybolovu má na základě monitoringu zásob od FAO klesající charakter. Podíl mořských ryb lovených na biologicky udržitelné úrovni vykazuje klesající trend z 90,0 % v roce 1974 na 66,9 % v roce 2015. Naproti tomu procento populací lovených na biologicky neudržitelných úrovních vzrostlo z 10 % v roce 1974 na 33,1 % v roce 2015, s největším nárůstem na konci 70. a 80. let.

V roce 2015 tvořily populace s maximálním udržitelným výlovem 59,9 % a nevyčerpané zásoby 7,0 % z celkových hodnocených zásob.

V roce 2015 mělo Středozemní a Černé moře nejvyšší procento (62,2 %) neudržitelných populací, následoval jihovýchodní Pacifik s 61,5 % a jihozápadní Atlantik s 58,8 %. Naproti tomu východní část Tichého oceánu, severovýchodní Pacifik, severozápadní Pacifik, západní střední Pacifik a jihozápadní Pacifik měla nejnižší podíl (13 až 17 %) populace ryb na biologicky neudržitelných úrovních. Ostatní oblasti se v roce 2015 pohybovaly mezi 21 a 43 %.

 

 

Vyhlídky na obnovu zásoby světových mořských ryb

Světový mořský rybolov měl v roce 2015 až 33,1 % populací, které byly klasifikovány jako nadměrně lovené. To představuje znepokojivou situaci. Nadměrný rybolov – množství populace snížené rybolovem pod úroveň, která může zajistit maximální udržitelný výnos – má nejen negativní ekologické důsledky, ale také dlouhodobě snižuje produkci ryb, což má následně negativní sociální a hospodářské důsledky. Ye a kol. (2013) odhadují, že přestavba nadměrně lovených populací by mohla zvýšit produkci rybolovu o 16,5 milionu tun, což by jistě bylo pozitivní pro mořský rybolov sloužící k zajištění potravin, fungující ekonomiky a dobrých životních podmínek pobřežních komunit. Situace se zdá být obzvláště naléhavá u některých vysoce stěhovavých a jiných rybolovných zdrojů, které jsou loveny výhradně nebo částečně na volném moři. Dohoda OSN o populacích ryb, která vstoupila v platnost v roce 2001, by měla být účinněji využívána jako právní základ pro řídící opatření pro rybolov na volném moři.

Cíle OSN pro udržitelný rozvoj (SDG) stanovily cíl 14. a konkrétně bod 4. pro mořský rybolov: „Do roku 2020 účinně regulovat výlov a ukončit nadměrný rybolov, nezákonný, nehlášený a neregulovaný rybolov a destruktivní rybolovné praktiky a provádět vědecké plány řízení za účelem obnovení populací ryb v co nejkratší možné době, a to alespoň na úrovně, které mohou produkovat maximální udržitelný výnos stanovený jejich biologickými vlastnostmi“. Ukazatelem k měření pokroku oproti tomuto cíli je „podíl populací ryb na biologicky udržitelné úrovni“. Na základě hodnocení FAO byl tento podíl v roce 2015 66,9 %. Zdá se velmi nepravděpodobné, že by světový rybolov mohl znovu vybudovat 33,1 % populací, které jsou nadměrně loveny, protože přestavba vyžaduje čas. 

Neustálé zvyšování procenta populací lovených na biologicky neudržitelných úrovních však neznamená, že světový mořský rybolov nedosáhl žádného pokroku k dosažení cíle SDG 14.4.

Například podíl populací lovených na biologicky udržitelné úrovni se zvýšil z 53 % v roce 2005 na 74 % v roce 2016 ve Spojených státech amerických (2018) a z 27 % v roce 2004 na 69 % v roce 2015 v Austrálii (FRDC, 2016). Tuto změnu podporují hospodářské vzájemné závislosti prostřednictvím dohod o mezinárodním obchodu a přístupu k rybolovu ve spojení s omezenými kapacitami řízení a správy v rozvojových zemích. Dosažení cíle SDG 14.4 bude vyžadovat účinné partnerství mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, zejména při koordinaci politik, mobilizaci finančních a lidských zdrojů a zavádění pokročilých technologií (např. pro sledování rybolovu). Praktické zkušenosti prokázaly, že nadměrně lovené populace lze znovu vybudovat a opětovné vybudování přinese nejen vyšší výnosy, ale také podstatné sociální, ekonomické a ekologické přínosy. U některých rybolovných oblastí přinese vyšší početnost populací vyšší míry úlovků, což může rybářům prospět díky zvýšené ziskovosti.

 

Stav a trendy hlavních druhů ryb

Produktivita a stav zásob se mezi jednotlivými druhy rovněž velmi liší. Pro deset druhů, které zaznamenaly největší výlov v letech 1950 až 2015, včetně sardele peruánské (Engraulis ringens), tresky polní (Theragra chalcogramma), sledě obecného (Clupea harengus), tresky obecné (Gadus morhua), makrely tichomořské (Scomber japonicus), kranase Murphyho (Trachurus murphyi), sardinky kalifornské (Sardinops melanostictus), tuňáka pruhovaného (Katsuwonus pelamis), sardinky tečkované (Sardinops sagax) a huňáčka severního (Mallotus villosus), 77,4 % populací bylo uloveno v rámci biologicky udržitelné úrovně v roce 2015 - lepší než průměr pro všechny populace, což může odrážet skutečnost, že velký rybolov přitahuje větší pozornost při tvorbě politiky a provádění řízení. Z těchto deseti druhů měla makrela obecná, treska obecná a huňáček severní vyšší než průměrný podíl nadměrně lovených populací.

Tuňáci mají velký význam z důvodu jejich vysoké ekonomické hodnoty a rozsáhlého mezinárodního obchodu a jejich udržitelné řízení čelí vzhledem k jejich vysoce migračnímu rozdělení velkým výzvám. Celkový výlov hlavních tržních druhů tuňáků – tuňák křídlatý (Thunnus alalunga), tuňák velkooký (Thunnus obesus), tuňák obecný (Thunnus thynnus, Thunnus maccoyii, Thunnus orientalis), tuňák pruhovaný (Katsuwonus pelamis) atuňák žlutoploutvý (Thunnus albacares) – byl 4,8 mil. Tun v roce 2015 a od roku 1950 vykazují trvale rostoucí trend. Populace tuňáků byla v roce 2015 obecně dobře hodnocena a stav je neznámý nebo jen velmi málo známý pouze u pár populací hlavních druhů tuňáků. Tržní poptávka po tuňácích je stále vysoká a rybářská flotila pro lov tuňáků má i nadále značnou a nadměrnou kapacitu. K obnovení nadměrně lovených populací je zapotřebí účinné řízení, včetně provádění kontroly výlovu.

 

Vnitrozemský rybolov

FAO nemá systém sledování stavu vnitrozemského rybolovu srovnatelný se systémem používaným při zjišťování stavu mořských úlovků. Téměř 95 % světového výlovu ve vnitrozemí je v rozvojových zemích a 90 % produkce ve vnitrozemí je spotřebováno v rozvojovém světě (Světová banka, 2012). Přibližně 43 % celosvětového vnitrozemského úlovku se vyskytuje v zemích s nízkým příjmem potravinového deficitu (LIFDC). To ukazuje, jak přidělování zdrojů pro monitorování a sběr údajů o úlovcích vnitrozemského rybolovu často není prioritou v zemích s naléhavějšími problémy, které je třeba řešit. Jedním z důsledků omezeného sledování vnitrozemského rybolovu je to, že vnitrostátní statistické údaje o úlovcích mohou být nedostatečně vykazovány. V důsledku této nepřesnosti nemusí být potenciál vnitrozemského rybolovu přispívat k výživě a odolnosti živobytí v zranitelných zemích plně uznán, zejména pokud jde o konkurenční požadavky na využívání vody.

Údaje o úlovcích uváděné na vnitrostátní úrovni představují souhrn veškeré vnitrostátní produkce, a proto neposkytují informace o jednotlivých rybolovech. Zvyšování nebo snižování vnitrostátních úlovků nemusí nutně odrážet stav a udržitelnost jednotlivých rybolovných oblastí a jejich populací, ani neposkytuje náhled na to, zda poklesy v jedné rybářské oblasti (nebo na nižším než vnitrostátním území) jsou kompenzovány zisky v jiné.

 

Celou zprávu v originále lze najít zde.  

Pozn.: Jedná se o nejaktuálnější vydání statistik organizace FAO týkajících se oblasti rybolovu a akvakultury. Zpracování a tvorba celého dokumentu probíhala od začátku roku 2017 a světlo světa spatřila v roce 2018. Data, statistiky a srovnání jsou tak uváděna a vztahována k roku 2016.