Blog

 

ZÁKLADNÍ PŘEHLED A SROVNÁNÍ V ČASE

 

V návaznosti na předchozí úvodní článek týkající se představení zprávy Stav světového rybolovu a akvakultury 2018 (FAO) Vám nyní přinášíme základní světový přehled a srovnání v čase.

 

Agenda pro udržitelný rozvoj do roku 2030 (zkráceně Agenda 2030) nabízí vizi spravedlivějšího a mírumilovnějšího světa, ve kterém nikdo nezůstane pozadu. Kromě toho stanovuje cíle pro přínos a provádění rybolovu a akvakultury pro zajištění potravin a výživy, a dále cíle pro využívání přírodních zdrojů v odvětví způsobem zajišťujícím udržitelný rozvoj z hospodářského, sociálního a environmentálního hlediska. Vše v rámci a s respektem k FAO Kodexu chování pro zodpovědný rybolov (FAO, 1995).

 

Hlavní výzvou pro vytvoření a realizaci agendy 2030 je rozdíl v udržitelnosti mezi rozvinutými a rozvojovými zeměmi, který byl částečně poháněn zvýšenou vzájemnou hospodářskou závislostí a omezenou schopností správy v rozvojových zemích. Aby se tato nerovnost odstranila a aby bylo dosaženo pokroku směrem k obnově nadměrně lovených populací, musí globální společenství podporovat rozvojové země tak, aby dosáhly plného potenciálu rybolovu a akvakultury.

 

Celosvětová produkce ryb dosáhla v roce 2016 vrcholu v podobě 171 milionů tun, přičemž akvakultura představovala 47 % z celkového počtu nebo 53 % v případě, že jsou vyloučena nepotravinářská použití (rybí moučka a rybí olej). Celková hodnota prodeje produkce rybolovu a akvakultury v roce 2016 byla odhadnuta na 362 miliard USD, z čehož 232 miliard USD pocházelo z produkce akvakultury. Vzhledem k relativně statické produkci rybolovu od konce 80. let, byla akvakultura odpovědná za pokračující působivý růst nabídky ryb k lidské spotřebě. V letech 1961 až 2016 průměrný roční nárůst celosvětové spotřeby ryb určených ke spotřebě (3,2 %) překonal růst populace (1,6 %) a překročil celkový růst spotřeby masa všech suchozemských zvířat (2,8 %).

 

 

 

 V přepočtu na obyvatele vzrostl objem ryb určených ke spotřebě z 9,0 kg v roce 1961 na 20,2 kg v roce 2015, průměrně tedy kolem 1,5 % ročně. Odhady pro rok 2016 a 2017 poukazovaly už tehdy na další růst na přibližně 20,3 a 20,5 kg. Ten se potvrdil. Nárůst spotřeby byl způsoben nejen zvýšenou výrobou, ale také dalšími faktory, včetně snížení plýtvání. V roce 2015 tvořily ryby asi 17 % živočišných bílkovin spotřebovaných globální populací. Ryby navíc poskytly přibližně 3,2 miliardám lidí téměř 20 % jejich průměrného příjmu živočišných bílkovin na hlavu. Přes jejich relativně nízkou spotřebu mají lidé v rozvojových zemích ve stravě vyšší podíl bílkovin pocházejících z ryb než ve vyspělých zemích. Nejvyšší spotřeba ryb na hlavu, nad 50 kg, se vyskytuje v několika malých ostrovních rozvojových státech, zejména v Oceánii, zatímco nejnižší úrovně, těsně nad 2 kg, jsou ve Střední Asii a některých vnitrozemských zemích.

 

Celosvětová produkce rybolovu v roce 2016 činila 90,9 milionu tun, což je malý pokles ve srovnání se dvěma předchozími roky. Rybolov v mořských a vnitrozemských vodách poskytl 87,2 %, respektive 12,8 % z celkového globálního počtu.

 

Celkový světový mořský výlov činil v roce 2016 cca 79,3 milionu tun, což představuje pokles o téměř 2 miliony tun (z 81,2 milionu tun v roce 2015). Celkový mořský výlov Číny, zdaleka nejvýznamnějšího světového producenta, byl v roce 2016 stabilní. Očekává se však, že progresivní politika snižování výlovu v národním pětiletém plánu na období 2016–2020 povede v následujících letech k významnému poklesu.

 

Severozápadní Pacifik je i nadále zdaleka nejproduktivnější rybolovnou oblastí s úlovky v roce 2016 o objemu 22,4 milionu tun, což je o něco více než v roce 2015 a 7,7 % nad průměrem za desetiletím 2005–2014. Všechny ostatní oblasti vykazují již několik let klesající trendy, s jedinou výjimkou v severovýchodním Pacifiku, kde byly úlovky v roce 2016 vyšší než průměr za roky 2005–2014, a to díky dobrým úlovkům tresky tichomořské a štikozubce severního. Poklesy úlovků v jihozápadním Atlantiku a jihozápadním Pacifiku byly výsledkem značně snížených úlovků rybářských národů vzdálených vod. Na rozdíl od mírných oblastí, které se vyznačují vysokou roční variabilitou úlovků, zaznamenaly tropické oblasti neustále rostoucí trend produkce, protože úlovky velkých (většinou tuňáků) a malých pelagických druhů stále rostou.

 

Rybolov ve světových vnitrozemských vodách činil v roce 2016 cca 11,6 milionu tun, což představuje 12,8 % celkových mořských a vnitrozemských úlovků. Globální výlov z vnitrozemských vod v roce 2016 vykázal oproti předchozímu roku nárůst o 2,0 % a ve srovnání s průměrem 2005–2014 nárůst o 10,5 %. Šestnáct zemí vyprodukovalo téměř 80 % tuzemských úlovků, většinou v Asii, kde vnitrozemské úlovky představují klíčový zdroj potravy pro mnoho místních komunit. Vnitrozemské úlovky jsou také důležitým zdrojem potravy pro několik afrických zemí, které představují 25 % celosvětových vnitrozemských úlovků.

 

Akvakultura roste rychleji než ostatní významná odvětví produkce potravin. Průměrný roční růst se v období 2000–2016 snížil na 5,8 %, i když v malém počtu jednotlivých zemí, zejména v Africe, od roku 2006 do roku 2010 stále došlo ke dvojcifernému růstu.

 

Globální produkce akvakultury v roce 2016 zahrnovala 80,0 milionu tun ryb, 30,1 milionu tun vodních rostlin a 37 900 tun nepotravinářských produktů. Produkce chovaných druhů zahrnovala 54,1 milionu tun finských ryb, 17,1 milionu tun měkkýšů, 7,9 milionu tun korýšů a 938 500 tun jiných vodních živočichů. Čína, zdaleka hlavní producent chovaných ryb v roce 2016, produkuje od roku 1991 každý rok více než zbytek světa dohromady. Dalšími významnými producenty v roce 2016 byly Indie, Indonésie, Vietnam, Bangladéš, Egypt a Norsko. Chované vodní rostliny zahrnovaly většinou mořské řasy a mnohem menší objem produkce pak tvořily mikrořasy. Čína a Indonésie byly v roce 2016 zdaleka největšími producenty vodních rostlin.

 

Chov krmených vodních živočichů rostl rychleji než u nekrmených druhů. V roce 2016 se celková produkce nekrmených druhů vyšplhala na 24,4 milionu tun (30 % z celkové produkce ryb chovaných pro farmy), skládající se z 8,8 milionu tun filtry krmených ryb vyprodukovaných ve vnitrozemské akvakultuře (většinou kapři stříbrní a strakatí) a 15,6 milionů tun vodních bezobratlích, většinou mořští mlži chovaní v mořích, lagunách a pobřežních rybnících.

 

Oficiální statistiky naznačují, že v primárním odvětví výlovu a akvakultury bylo v roce 2016 zaměstnáno (na plný úvazek, na částečný úvazek nebo příležitostně) 59,6 milionů lidí - 19,3 milionu v akvakultuře a 40,3 milionu ve výlovu. Odhaduje se, že téměř 14 % těchto pracovníků byly ženy. Celková zaměstnanost v primárních odvětvích vykazovala v období 1995–2010 obecný vzestupný trend a poté se ustálila. Podíl osob zaměstnaných v lovném odvětví se snížil z 83 % v roce 1990 na 68 % v roce 2016, zatímco podíl osob zaměstnaných v akvakultuře se odpovídajícím způsobem zvýšil ze 17 na 32 %.

 

V roce 2016 bylo v odvětví rybolovu a akvakultury zainteresováno 85 % světové populace z Asie, následovala Afrika (10 %), Latinská Amerika a Karibik (4 %). Zaměstnanost v akvakultuře byla soustředěna především v Asii (96 % veškerého zapojení do akvakultury), následovala Latinská Amerika a Karibik a Afrika.

 

Stav zdrojů mořského rybolovu má na základě monitoringu zásob od FAO klesající charakter. Podíl mořských ryb lovených na biologicky udržitelné úrovni vykazuje klesající trend z 90,0 % v roce 1974 na 66,9 % v roce 2015. Naproti tomu procento populací lovených na biologicky neudržitelných úrovních vzrostlo z 10 % v roce 1974 na 33,1 % v roce 2015, s největším nárůstem na konci 70. a 80. let. V roce 2015 tvořily zásoby s maximálním udržitelným výlovem (dříve označované jako plně vylovené zásoby) 59,9 % a nevyčerpané zásoby 7,0 % z celkových zásob.

 

Přetrvávání nadměrného výlovu rybích populací je stále velkým problémem. Cíle udržitelného rozvoje Organizace spojených národů (SDG) zahrnují mimo jiné už výše zmíněný cíl pro regulaci výlovu, ukončení nadměrného rybolovu a obnovení populací na úroveň, která může produkovat maximální udržitelný výnos (MSY) v co nejkratší možné době. Zdá se však nepravděpodobné, že by v blízké době mohl světový rybolov znovu vybudovat 33,1 % populací, které jsou v současné době nadměrně loveny, neboť „přestavba“ vyžaduje čas.

 

Navzdory neustálému zvyšování procenta populací lovených na biologicky neudržitelných úrovních bylo v některých regionech dosaženo pokroku. Například podíl populací lovených na biologicky udržitelné úrovni se zvýšil z 53 % v roce 2005 na 74 % v roce 2016 ve Spojených státech amerických a z 27 % v roce 2004 na 69 % v roce 2015 v Austrálii. Dosažení cíle SDG 14 však bude vyžadovat účinné partnerství mezi rozvinutým a rozvíjejícím se světy, zejména v oblasti koordinace politik, mobilizace finančních a lidských zdrojů a zavádění pokročilých technologií. Zkušenosti ukázaly, že „přestavba“ nadměrně lovených populací může přinést vyšší výnosy a také značné sociální, ekonomické a ekologické přínosy.

 

Ze 171 milionů tun celkové produkce ryb v roce 2016 bylo asi 88 % (více než 151 milionů tun) využito k přímé lidské spotřebě, což je podíl, který se v posledních desetiletích výrazně zvýšil. Největší část z 12 % používaných pro nepotravinářské účely (asi 20 milionů tun) tvořila rybí moučka a rybí olej. Živá, čerstvá nebo chlazená ryba je často nejvýhodnější a vysoce cenná forma ryb a představuje největší podíl ryb pro přímou lidskou spotřebu (45 % v roce 2016), následuje zmrazená (31 %). I přes zlepšení postupů zpracování a distribuce ryb představuje ztráta nebo plýtvání mezi výlovem a spotřebou stále asi 27 % ryb.

 

Ryby a rybí produkty jsou dnes jedny z nejobchodovanějších potravin na světě. V roce 2016 přibližně 35 % celosvětové produkce ryb vstoupilo do mezinárodního obchodu v různých formách pro lidskou spotřebu nebo jiné účely. 60 milionů tun (ekvivalent živé hmotnosti) z celkového objemu ryb a rybích produktů vyvážených v roce 2016 představuje nárůst o 245 % oproti roku 1976. Ve stejném období také světový obchod s rybami a rybími výrobky, pokud jde o hodnotu, výrazně vzrostl, přičemž vývoz vzrostl z 8 miliard USD v roce 1976 na 143 miliard USD v roce 2016. V posledních 40 letech byla míra růstu vývozu z rozvojových zemí výrazně rychlejší než u vývozu z rozvinutých zemí.

 

Čína je hlavním producentem ryb a od roku 2002 je také největším vývozcem ryb a rybích produktů, ačkoli rychlý růst 90. let se následně zpomalil. Po Číně byly v roce 2016 hlavními vývozci Norsko, Vietnam a Thajsko. Evropská unie (EU) představovala největší jednotný trh s rybami a rybími výrobky, po kterém následovaly Spojené státy americké a Japonsko; v roce 2016 tyto tři trhy společně představovaly přibližně 64 % celkové hodnoty světového dovozu ryb a rybích produktů. V průběhu let 2016 a 2017 dovoz ryb rostl na všech třech trzích.

 

 Pozn.: Jedná se o nejaktuálnější vydání statistik organizace FAO týkajících se oblasti rybolovu a akvakultury. Zpracování a tvorba celého dokumentu probíhala od začátku roku 2017 a světlo světa spatřila v roce 2018. Data, statistiky a srovnání jsou tak uváděna a vztahována k roku 2016.

 

 

V dalších článcích věnovaných zprávě organizace FAO se postupně zaměříme na konkrétní témata spojená s produkcí akvakultury, rybáři a farmáři, se stavem zdrojů ryb, zpracováním ryb, obchodem s rybami a rybími produkty, spotřebou ryb.

Celou zprávu v originále lze najít zde.